Jsem kontraktor Spojených států, starám se o sebe , o osoby operující po mé levici a pravici a o  nikoho jiného. Neustále budu využívat fakt, že konečně mohu poslat vojenské důstojníky do háje, a budu to dělat při každé příležitosti. Jsem obětní beránek své země, voják, jehož existenci lze "věrohodně popřít", a líbí se mi to. Méně než 700 dolarů na den je pro mě nepřijatelné. Jsem vycvičen jíst věci, z nichž by blil i kozel, ale nespokojim se s dením přídělem za méně než 60 dolarů, protože jsem nenasytný. Nezáleží mi na stužkách  a vyznamenáních za statečnost. Dělám tuto práci kvůli příležitosti zabíjet nepřátele své země a proto, abych si konečně pořídil ten člun, který jsem vždycky chtěl. Budu v lepší kondici než 99% aktivního personálu armády, ačkoliv tohle není těžké. Pořídím si nejmodernější a nejefektnější vybavení a vyšperkuji svou M4 na váhu 11 kg ne kvůli lepší funkčnosti, ale proto, že vypadá skvěle na fotkách. Budu na sobě nosit více zbraní, munice a smrtících  prostředků než pěchotní palebný tým a při nasazení budu pustošit všechno kolem sebe. V které koliv bojové zóně vždy lokalizuji bazén, pivo a ženské, protože mohu. Nechám  se nasazovat jen podle svých podmínek, a pokud něco někdy začne být příliš stupidní, najdu si jednoduše jinou společnost, která mi zaplatí více.

 

 

Z e-mailu kolujícího mezi kontraktory

                                                                                                                                                                              (Oprávnění Zabíjet, Robert Young Pelton)